Otázky a odpovědi: 

 

Znáte knihu „Život po životě“ od R. Moodyho a co na ní říkáte? 

Vámi zmiňovanou knihu znám a částečně i autora, který navštívil i ČR. S jeho knihou jsem se setkal krátce po sametové revoluci. Bylo to šokující, že podobných příběhů tomu mému je mnoho. Celkově vzato mám k této knize velké výhrady. Je to komerčně populární spisek, na kterém autor komerčně vydělává. To její poselství diskredituje a snižuje! Druhou výtkou je to, že většina respondentů, kteří prezentují svoje prožitky v té knize, nejsou pro mě důvěryhodní. Běžně se tam vyskytují příběhy lidí, kteří vědomě užívali LSD, omamné a halucinogenní látky. Jsou tam lidé jejichž prožitky byly ovlivněny náboženským prostředími v kterém vyrostli. Jsou tam lidé, kteří zjevně trpěli nějakou formou duševní nemoci a depresemi. Takovéto příběhy nepovažuji za vhodné a důvěryhodné k tomu, abych na nich cokoli stavěl. V dnešní době je mnoho jiných příběhů a studií, které doporučuji mnohem více, než tuto knihu. Např. na http://spiritlessons.com/ , www.znateho.cz apod.  

 

Dostane se k bohu a do nebe i nevěřící člověk, který se tady na zemi chová dobře, nikomu neublížil, je dobrý a hodný, nelže, je upřímný atd. ...? 

Abych řekl pravdu, takové lidi neznám a i Bible říká, že tací neexistují. Znám desítky lidí na vysoké morální úrovni, které obdivuji, nedbaje na to, jsou-li či nejsou-li věřící.  

Je to taková "pojišťovácká" otázka, která vychází z předpokladu (jsem dobrý, nikomu jsem neublížil, v boha věřím, ale nenuťte mi ho...) To je jako (do práce chodím a pracuji dobře, ale firma je hrozná, nesnáším ředitele a strategii), to je protiklad, nesoulad. 

Takový člověk nezná Ježíše osobně a nemiluje ho. 

Bible připouští variantu, že člověk, který NIKDY neslyšel evangelium o Ježíši, bude možná v nebi, ale týče se to např. „křováků“ v pralese apod., nedá se s tím kalkulovat. Kdo slyšel poselství Ježíše o cestě do nebe a vědomě se rozhodl proti, tak se už vteřinu po smrti neobhájí…  

Bible, list Římanům 2:13  Neboť u Boha nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo jej plní.  

14  Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají.  

15  Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují. 

Jedinou jistou cestou do nebe, kterou známe, je víra v Ježíše Krista a aktivní upřímná praktikující každodenní víra. Desítky a stovky jiných „zaručených“ rad, postupů a cest, jsou jen pokusy obejít tu nejjednodušší cestu a vyhnout se tím přiznání, že existuje někdo, kdo nás stvořil. 

 

zemřela mi nedávno tragicky dcera, bylo jí málo přes dvacet let, vůbec se s tím nemohu vyrovnat, jsme věřící rodina, ale ta bolest. Můžete mi říci, kde je? 

Děkuji moc za vaší důvěru položit mi takovou otázku. Takovou bolest nemůžu zmírnit nebo vyléčit svou odpovědí. To může jen ten, který stvořil člověka a vidí do nás. Doporučuji vám (mohu-li si to vůbec dovolit) – přečtěte si na mém webu www.klinickasmrt.cz mou rozepsanou knížku a zde některé další otázky a odpovědi, možná tam při tom uslyšíte, co Vám chce Ježíš říct… 

Chci Vám říci, že kdyby dcera mohla k Vám na Zem z nebe promluvit, tak by řekla asi toto: „neplakej mami, mě je tady nádherně, jednou se uvidíme, moc Tě prosím: drž se víry v Ježíše, jen to je vstupenka sem, všechno ostatní je dobré, co jsme v životě dělaly, ale to není cesta, čti Bibli, modli se k Ježíši a služ Bohu v církvi, mluv těm kteří ho neznají o Ježíši, aby nešli do pekla…“, je tu krásně, dnes vím, že jsem mohla pro Ježíše dělat daleko víc, uvidíme se…“ 

Podobný dopis/telefonát popisuje Bible: Lukáš 16:19  Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. 20  U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21  a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. 22  I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. 23  A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. 24  Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´ 25  Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. 26  A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´ 27  Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, 28  neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´ 29  Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´ 30  On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´ 31  Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´" 

To je odpověď Boha na to na co se často ptají nevěřící. Kde budu po smrti? Jako jasná odpověď tu zaznívá, že rozhodnout se musí člověk co nejdříve, je tu naznačeno, že je jen jeden život a v závěru také vnímáme, že jsou i tací lidé, kterým ani mohutný zázrak nepomůže k proměnně… Berme si z toho ponaučení. Smrt a zvláště smrt našich blízkých, je tragedie a bolest. Jediná jistota je, že Bible nám říká, že zemřelým, kteří věřili, je již lépe, než nám, víme kde jsou. Druhou jistotou je, že se s nimi jednou shledáme, pokud také zemřeme s vírou v Ježíše Krista. 

 

Kde je původ zla?  

Svět je plný nespravedlnosti, nenávisti, rozbrojů, násilí... Každý člověk někdy pociťuje prázdnotu, absenci štěstí a smyslu života, strach a utrpení... Tyto skutečnosti nejsou z Boha. Zlo určitě nemůže pocházet od Boha a Ježíše, kteří jsou absolutní Dobro.  
Pramenem zla je lidský hřích – každé svobodné rozhodnutí člověka odmítající či nerespektující řád a lásku Tvůrce. Každý člověk sám se rozhoduje zabije-li někoho, bude-li válčit, krást nebo lhát. Bůh nás násilím nezastavuje, nechává nám svobodnou vůli. To je Bůh! Nejsme jeho anonymní loutky na provázku a to i když jsme jeho výtvor. 
Bůh svou lásku a řád dává člověku poznat především ve svědomí, ale nechává mu svobodu, zda naslouchá a jak odpoví. Rozhodnutím ke zlu člověk narušuje harmonii stvoření a míjí svůj cíl – jednotu s Bohem.  
Všechno zlo v dnešním světě i životech jednotlivců, je už nepřehlednou spletí následků. Následků hříšných lidských rozhodnutí všech dob - od prvních lidí až po nás. Zlo nemá na svědomí Bůh, ale člověk! 

 

Jak vypadal přesněji prostor, ve kterém jste se ocitl? 

Byl to velmi osvětlený prostor, nikterak ohraničený. Nic a nikdo tam nebyl. Nebyl jsem v nebi, ale v něčem před nebem… 

 

Myslím si, že i jiná náboženství mohou být mnohdy lepší, než křesťanství a pomáhat … 

Souhlasím s první částí otázky. Mnohdy jsou někteří lidé lepší, štědřejší a přátelštější, než křesťané a je jedno, zda-li jsou z jiného náboženství nebo ateisté. Toto se ovšem nedá spojovat s jakoukoli vírou, ale s osobní kvalitou nebo mizérií konkrétního člověka. Povaha člověka, jeho láska nebo projevované zlo má úplně jiné důvody, než náboženské. Bible popisuje motivy povahy člověka velmi podrobně. Říká, že problémem charakteru jsou např. peníze, výchova, srdce, pýcha, bezlimitní život a jiné. Nedá se tedy říci, že členové té nebo oné víry jsou morálně ti nejlepší. Je však pravdou, že v křesťanství změnila víra v Ježíše Krista stovky a tisíce dříve strašlivých lumpů a mafiánů. Mnozí z nich jsou dnes jako beránci nebo dokonce pastoři a pomáhají slyšet ostatním o Bohu a jeho moci. Dříve s nimi nesvedl nic stát, organizace, represe a víra v Boha u nich způsobila takovou změnu, která je opravdovým zázrakem. Tak časté a velké změny se v jiných náboženstvích vyskytují jen výjimečně. Je to k zamyšlení.  

Odpověď na druhou část vaší otázky je také jednoznačná. Neznám nic konkrétního a ve světě nekolují žádné zprávy o tom, že by bohové jiných světových náboženství, než křesťanský Bůh a Ježíš Kristus, činili takové nadpřirozené věci a pomáhali lidem po celém světě. Doložím to citací z Bible. Tam je napsáno v knize Izajáš 64 kap. toto: „od věků se něco takového neslyšelo a oko nespatřilo, že by jiný bůh mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká“. Píše se tam o tom, že představitelé jiných náboženství např. aláh, budha, konficius, krišna a mnozí jiní nikdy neudělali žádný zázrak a nadpřirozenou pomoc pro své natož cizí stoupence, který se modlil k jeho obrazu nebo soše a prosil o pomoc… Mnoho muslimů, kteří uvěřili v Ježíše Krista žasli nad tím kolik dělá Ježíš Kristus i dnes zázraků a že je živý. Oni tvrdí, že jako muslimové třikrát až pětkrát denně se modlili, ale aláh jim nikdy nic neřekl a neodpověděl na tak časté prosby a touhy. Hinduisté a ostatní nosí svým bohům oběti, peníze,  cvičí různé cviky, líbají obrazy a sochy, ale nikdy nedostali odpověď na své prosby a nikdy je nadpřirozeně jejich bůh např. neuzdravil. Proto jich tolik po celém světe přechází ke křesťanství, protože se jich po modlitbě Ježíš dotýká na srdci, uzdravuje, promlouvá, dostávají proroctví nebo při čtení bible slyší jeho hlas… Co zcela určitě funguje jsou některé techniky čínské medicíny, pohostinnost lidí východního světa, filozofická moudrost, pokora a jiné věci, ale jejich náboženství není dialog s bohem, ale monolog a jednostranné přinášení obětí. Jejich bozi mlčí, neboť nejsou vzkříšeni jako Ježíš a nemají lásku k lidem jako biblický Bůh. 

 

Líbí se mi to, ale moc tomu nevěřím, mám v tom teď zmatek. Dá se to nejdřív ozkoušet? 

Bůh v Bibli říká sám o sobě „vyzkoušejte mě a nedám se vám snad poznat?“ To je síla a nabídka, hozená rukavice! Vyzkoušet vidět věčný život můžete jen jednou, protože je to smrt těla a standardně nevede zpátky žádná cesta. Není to hra ani vědecký pokus. Jediné, co stojí za to vyzkoušet, je to, zda-li je Bůh opravdový a živý. A pokud to zkusíte a něco zažijete, tak to už nepustíte. A jak to udělat? Pokuste se říci Bohu a Ježíši Kristu asi toto: „…Ježíši, jsi-li a existuješ-li, dej se mi prosím poznat. Udělej něco s mým životem, pomoz mi, prosím. Chci tě poznat. Amen.“ 

 

Necítíte 20 let smutek, když jste zažil ten pocit? 

Smutek jsem cítil, když jsem byl vrácen. Chtěl jsem tam zůstat. Dnes smutek již necítím. Už znám Ježíše z Bible a modliteb, on je se mnou a já s ním. Vím kam půjdu. V Bibli se tolik o tom píše. Smutek bych cítil, kdybych odešel od víry a od jistoty, že má duše jde do nebe. Smutek bych cítil, kdyby neexistoval Bůh a smysl života od něho. Smutek cítím, když někdo umírá a křičí, že v Boha nevěří, že Boha nechce… 

 

Nahlížíte stejně jako křesťané na své náboženství? Nebo z hlediska svého prožitku máte jiný pohled na pobožnost? 

Pobožnost nebo bohoslužba, shromáždění a mše – to vše je název pro nedělní setkání křesťanů. Většinou probíhají v neděli nebo v sobotu. Jsou lidé, kteří nerozumí bohoslužbě a podstatě jejího obsahu. Nerozumí např. proto, že neznají Ježíše Krista osobně nebo nerozumí proto, že tam jde pouze o těžko čitelnou liturgii. Občas některé bohoslužby bývají nudnou a pro nevěřící nesrozumitelnou záležitostí. Ale v Bibli se o ničem takovém nemluví. Bohoslužba může a má být veselé shromáždění, kde se čte z Bible, kde hraje veselá hudební skupina, posluchači tam mohou tancovat, tleskat, stát, plakat, modlit se nebo tiše sedět. Máme tam prožívat radost, že v „boží čas“ budeme v nebi. Máme tam naslouchat, když Bůh chce mluvit. Máme si tam projevovat lásku a blízké vztahy. Hledejte takové církve, kde je bohoslužba radostným setkáním. Radují se tam, kde se lidé nepřetvařují a tam, kde rozumí tomu, proč tam jsou a tam, kde je Bible prioritou obsahu. 

 

Na co je bible a má vůbec nějaký smysl? 

V první řadě chci říci, že vše hledám v Bibli, ona je „návod na život“ pro člověka. Člověk tento návod odhodil a teď se ptá, proč ze svých sil na mnoho věcí nestíhá a mnoha věcem nerozumí… Když chceme lovit ryby nebo zvěř, musíme dělat složité kurzy, žádat o povolení a každý rok povolení obnovovat. Když chceme vstoupit do manželství a mít děti, tak po nás nikdo nic nechce. Co má větší vliv a následky – chytání ryb nebo manželství? Bible je návod pro život. Bible je aktuálnější, než zítřejší noviny. Bible začíná tím, jak byl stvořen svět a končí tím, co teprve ještě bude, budoucností…! 

Za druhé má bible velice zajímavou vlastnost. Je to „živá“ kniha. Pro někoho je to jenom obyčejná kniha příběhů a mrtvé náboženství. Pro věřícího je to dopis od Boha a skrze ní Bůh umí k lidem mluvit! Píše se tam o nás, o našich hříších, bolestech a životech, píše se tam o každém z nás… Bible není filozofický spisek plný morálních výšin. Bibli začneme lépe chápat, když známe osobně Boha a Ježíše a věříme v Něho nebo, když Boha začínáme hledat, zkoušet. V opačném případě, je bible kniha, které se jen těžko rozumí. 

 

Připustil jste si někdy možnost, že ten prožitek mohl být zapříčiněný například nedostatkem kyslíku v mozku? 

Běžné případy klinické smrti jsou zapříčiněny nedostatkem kyslíku. To je dostatečně medicínsky popsáno a vysvětleno, co to může způsobit. U mě tomu ovšem tak nebylo až do detailu. Prostě jsem umřel a opustil své tělo. Ano, je faktem, že jsem umřel i kvůli nedostatku kyslíku. Potom jsem již nebyl ve svém těle. Celý příběh se odehrával mimo tělo. Chci jen připomenout, že celou dobu jsem vše normálně vnímal, tak např. jako právě nyní, kdy pracuji nebo čtu. 

Já neprožíval nějaké psychické bludy, následky užívání omamných látek, poblouznění apod. Zažíval jsem neskutečnou realitu. To co jsem zažil já, zažijeme v podobné formě každý člověk. Otázkou je jen to, zda-li bude mít tu výsadu se vrátit nebo ne. Pokud ne, tak v tom případě by měl být již pevně rozhodnut o své víře nebo nevíře v Ježíše Krista a být připraven na to, že vteřinu po smrti je pozdě se rozhodovat, kam půjde… Zažil jsem normální fyzickou smrt s pokračováním v duchovním světě. Věda, lékaři a medicína jsou úžasné obory a brány k novému poznávání a prospěchu pro lidstvo. Raduji se, když přicházíme na stále nové objevy. Poslední věcí, kterou obdivuji, je oblast nanotechnologií. Toto vše je ovšem pouhou částí existence lidské duše. Nevěřím a nezabývám se takovým nesmyslným hledáním v oblastech, že nyní za života na Zemi, můžeme opouštět těla, astrálně cestovat, zažívat nirvánu, hluboce relaxovat apod. To považuji ze teoretický i praktický nesmysl, klam a zbytečnost. Máme se věnovat rozvoji fyzického života v rovině v které žijeme, ale nezapomínat na solidní a důvěryhodný rozvoj duchovního života v měřítku biblického křesťanství. Mnoho vědců za poslední desítky let uznalo, že a´t chceme nebo ne, tak věda se blíží k tomu, že narazí na Boží existenci a uzná to, co církev dávno hlásá. Souhlasím s názory, že věda v budoucnosti křesťanské poselství možné lépe a srozumitelněji popíše pro širokou veřejnost. 

 

Já nevěřím, že nás stvořil Bůh a vy? 

Já zase nevěřím, že jsem z opice. Nejsem moc hezký, ale opici se nechci podobat. Vždyť je to úplný nesmysl. Co je to za „moudrost“, která chce dokázat, že něco tak inteligentního pochází z opice. I Darwinova evoluční teorie, je pouhou TEORIÍ, uvědomujete si to? Na školách se teorie předkládá jako uznávané učení. Člověk se natolik liší od zvířat, že ten, kdo má rozum a uši, tak chápe, že to není možné. Zvíře nemá duši, kterou známe od člověka i když je často naším nejlepším přítelem, není lidsky inteligentní a nemá lidský rozum. Zvíře se řídí pudy, ale i tyto pudy nás často mohou zahanbit a překvapit, protože vidíme zvířecí radost, věrnost i lásku. Je to ovšem zcela odlišné od úrovně člověka. Nejdřív zkuste hledat vztah mezi člověkem a bohem a třeba poznáte, že existuje Bůh a pak tyto další věci. 

 

Kolik máme životů?  

Bible na toto odpovídá jednoznačně. Je tam napsáno, že žijeme jen jednou a pak je smrt a potom nebe nebo peklo. A proč cituji Bibli? Kdysi jsem se zajímal o převtělování a reinkarnaci. To téma jsem znal poměrně do hloubky. Čím lépe jsem ho poznával, tím více jsem si říkal, že je to neseriózní a nelogické. Nesmyslné převtělování podle karmy (dobré a špatné skutky). Jednou je člověk zvíře, rostlina a já nevím kde co. Převtělovat se dokud se nezdokonalíme k dokonalosti, má ten problém, že je to nekonečné! Každý jsme tak zlý a prohnilí, že z vlastních sil se nemůžeme na 100% zdokonalit. Proto dal Bůh Ježíše na kříž jako zástupnou „oběť“ pro všechny lidi a pro všechny hříchy. Kdyby existoval nekonečný koloběh životů, tak by křesťanství, láska, vztahy, Bůh a Ježíš neměly pražádný existencionální smysl! Proč dodnes v Indii a jiných zemích nechávají buddhisté nebo hinduisté ležet smrtelně nemocné a nezachraňují je? Protože dle jejich víry v karmu si za to mohou sami a v příštím životě se musí napravit. Dovede si představit, že s bolestivou a otevřenou rakovinou neležíte v krásné nemocnici, ale sám doma a někdo vám řekne, že je to následek minulého špatného života? Představíte si tu bolest a osamocenost? 

A ještě k vysvětlení, proč v této oblasti je tolik zmatku, učení a teorií. Připusťme, že existuje Bůh a ďábel. Ďábel ví, že existuje jen jeden život a ví moc dobře, že vteřinu po smrti je pozdě se rozhodovat. Jeho cíl je stáhnout sebou do pekla co nejvíce duší. Co k tomuto záměru asi použije? Řekne lidem „pojďte, mám připraveno krásné bolestivé peklo plné bolesti a trápení, pojďte…“. Použije mnohem účinnější lži. Různé filozofie, učení, esoteriku, reinkarnaci apod. Na toto naláká mnoho duší. Je to tak přitažlivé, ale lživé. 

V poslední době mnoho lidí přestává věřit učení reinkarnace. Lidem se nelíbí hluchá nejistota nekončícího kolotoče převtělování do nižší či vyšší formy života. Může vůbec tento koloběh duši pustit nabídnout pokoj po kterém člověk touží? Bible jasně vysvětluje, že Bůh po nás nechce žádný koloběh převtělování a pikání za naše provinění. Naopak, Bůh říká, že Ježíš umřel za všechny hříchy a lidi JEN JEDNOU A TO PROVŽDY! Je to zapsáno v bibli: Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, 1. list Petrův 3,18 .  

 

Bojíte se smrti?  

Dříve jako nevěřící člověk jsem se bál. Ne nějak panicky, ale nevěděl jsem co a jestli něco potom bude. Dnes už se nebojím. Bojím se pouze umřít plánovitě. Nechtěl bych třeba umírat jako ve středověku na ohnivé hranici nebo v bolestech. Dnes se nebojím, vím kam jdu a vím co tam je  a vím jaké jsou pro to podmínky. 

Pokud ještě neznáte osobně Boha a Ježíše Krista, tak věřím, že se smrti můžete bát. Neřešte ten strach a obavy nesmyslným esoterickým učením, východní filozofií, reinkarnací, prací, promiskuitou, materialismem a hromaděním nebo intelektuálstvím. Nenechávejte na sobě masku. Bible říká „jen blázen tvrdí, že Bůh neexistuje“. Nebuďte bláznem! Jediná cesta, jak se zbavit strachu ze smrti, je vědět, co bude potom. Přesvědčte se sami. Hledejte v Bibli v novém zákoně. Hledejte a vyzkoušejte Ježíše Krista. On porazil smrt. Nechci vás manipulovat, to není Boží vlastnost. Víte, Bůh stojí u „dveří“ našeho srdce a klepe, jemně. Čeká kdo mu otevře a kdo ho pozve dál. Budeš to ty? Nedovolme si umřít bez víry v Boha! Máme přeci rozum a mozek, abychom jej používali. Kam chci jít po smrti? Do nebe? Vím jaká je tam cesta? Co proto udělám? 

 

Kdo se dostane do nebe? 

Kdokoli, kdo svými ústy a potom později skutky vyzná, že „Ježíš je můj Pán a spasitel a miluji ho“! A také ti, kdo neměli možnost o něm nikdy slyšet, třeba indián z pralesa. Ale to se nás v Evropě netýká. Kdo toto v životě udělá, tak jeho jméno je rázem zapsáno v nebi v takové knize, která se nazývá „knihou života“. Jména která tam nejsou v nebi nebudou. Život je tak krátký a smrt někdy tak nečekaně rychlá, nečekejte. Kde se nacházíte? Není to o tom „já v něco nebo trochu věřím…“, takové jméno není v té knize. Jsi tam zapsán nebo ne? 

Povím vám jeden příběh. Známý kazatel v Chicagu kázal venku lidem o Bohu. Řekl jim: „jděte domů a příští neděli mi řeknete, jestli chcete Boha poznat a uvěřit a být v nebi…“. Bylo tam několik set lidí. Ani ten kazatel ani nikdo z posluchačů netušili, že za pár hodin na to postihlo město ničivé zemětřesení. Mezi mrtvými byli desítky lidí, co slyšeli kázání a dali si týden na rozmyšlenou. Za týden v neděli přišlo mnoho nevěřících lidí na bohoslužbu. Na kazatele volali, proč jsi jim dával týden na rozmyšlenou, kde jsou teď? Od té doby ten kazatel vede lidi, aby se rozhodli hned. Smrt je nečekaná! 

 

Co všechny ty války ve jménu křesťanství ? 

Za většinu válek a válečných a jiných válečných ukrutností páchaných ve jménu křesťanství jsou zodpovědní lidé, kteří buď vůbec nebyli opravdovými křesťany, nebo se v této věci neřídili Ježíšovým učením.Válečné konflikty bývaly často motivovány politickými a ekonomickými zájmy. Bible jakož i cokoli jiného se dá zmanipulovat a zneužít a překroutit do falešné mise boje dobra nad zlem.
Války nemají s Bohem nic společného. Podle učení a jednání Ježíše Krista a Bible, najdeme o násilí tyto výroky: „Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou" (Lukáš 6,29), „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují" (Matouš 5,44) nebo „… miluj svého bližního jako sám sebe" (Matouš 19,19). Když se podíváme na takovéto výroky, těžko bychom Ježíše označili za bojechtivého vůdce. 
Další věc, na kterou bychom neměli zapomínat, je, že války nejsou jen problémem křesťanství. Je to problém všech náboženství a všech ideologií. Ateistické vlády 20. století mají na svědomí více obětí než kterákoli rádoby křesťanská vláda či organizace v průběhu minulých dvou tisíciletí. 
 

Bible - drby nebo spolehlivé informace?  

Jak můžeme dneska vědět, co se stalo před staletími? Není možné, že postava Ježíše Krista je prostě jen legendou, možná skrývající malé zrnko pravdy? Možná židovští náboženští fanatikové potřebovali Mesiáše - a vymysleli si ho. Nebo byl na začátku charismatický muž, jemuž jeho „mediální obraz“ přerostl přes hlavu? Věci se daly do pohybu a vůdce se stal legendou. Co když Ježíšovi následovníci úmyslně zkreslili fakta? 

Může člověk jen tak přijmout všechna ta zdánlivě neuvěřitelná tvrzení o Ježíši jako historický fakt? Nemůžeme podcenit to, jak velký vliv Ježíš měl, když tu byl. Davy se shromažďovaly, zprávy se šířily, lidé o něm nepřestávali mluvit. Ale šlo o víc než jen o slávu a palcové titulky v novinách - Ježíš měnil životy lidí, obohacoval vztahy, uzdravoval nemocné, staral se o chudé. K Ježíši se připojily tisíce lidí. Jinými slovy, život Ježíše Krista nebyl vymyšlen někde v ústraní, bez očitých svědků.  

Lidé o něm nepřestávali mluvit. To, co říkal a dělal, bylo tak revoluční, že si lidé vychutnávali každý detail - přetřásali to znovu a znovu. Noviny neexistovaly, knih bylo minimum a události se předávaly ústní tradicí. Vyprávění příběhů bylo jako dnešní televize - bylo nezbytné, bez něho by lidé ztratili přehled o své historii a tradicích. Pisatelé Bible byli buď čitými svědky, nebo získali informace z první ruky. A nebyli to žádní hlupáci. Byl mezi nimi státní zaměstnanec, obchodníci a lékař. Záznamy byly pořízeny příliš brzy na to, aby se událostí mezitím nafoukly v mýty. Odborníci se shodují v tom, že všechny čtyři Ježíšovy životopisy - evangelia - byly napsány během života lidí, kteří Ježíše znali osobně, poslední z nich 60 let po Ježíšově smrti. K tomu se pisatelé velmi snažili, aby Ježíšova slova a skutky zaznamenali pravdivě. Byly pro ně příliš důležité, než aby je brali na lehkou váhu. Důkazy pro Ježíše a to, co říkal a dělal, jsou ohromné. Lidé normálně přijímají, že kníže Václav zemřel rukou svého bratra Boleslava a jeho lidí, když vcházel do kostela, přestože máme, co do počtu, jen zlomek důkazů, než kolik jich je ve prospěch Ježíšova života. Proč tedy, navzdory impozantním důkazům, lidé o evangeliích stále pochybují? Více najdete např. na http://www.biblickearcheologickenoviny.cz/  

 

Vedou všechna náboženství k Bohu?  

Je to názor, se kterým se ztotožňuje mnoho lidí. Jejich představa ovšem neodpovídá skutečnosti. Když dovolíme, aby každé náboženství hovořilo samo za sebe, zjistíme, že se od sebe jednotlivá světová náboženství výrazně liší svým pojetím Boha, pravdy, reality, základního problému člověka a jeho řešení. Tyto rozdíly jsou tak výrazné, že si různá náboženství v mnohém protiřečí. Bůh dejme tomu nemůže být zároveň osobní, jak tvrdí židé, křesťané a muslimové, i neosobní, jak prohlašují buddhisté nebo hinduisté. Všechna náboženství tedy nemohou být pravdivá. Je to logická nemožnost.  
Někteří lidé by tento výrok zpochybňovali a tvrdili, že je netolerantní představovat si, že jen jedno náboženství má pravdu. Křesťanství si nenárokuje výlučnost samo pro sebe jako pro náboženství či věroučný systém, ale jen pro osobu Ježíše Krista. Tvrdí pouze to, že Ježíš Kristus je jediným skutečným Spasitelem. Na jakém základě mohou křesťané něco takového prohlašovat? Hlavně na základě Ježíšových vlastních slov. Ježíš sám se označoval za toho jediného, kdo může člověka zachránit. „Já jsem ta cesta, pravda i život," řekl. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne" (Jan 14,6). Tvrdí-li někdo o sobě takové věci, můžeme na to reagovat třemi způsoby. Můžeme mu uvěřit, můžeme prohlásit, že mu nevěříme, nebo si říct, že zatím nevíme. Existuje mnoho dobrých důvodů, proč věřit, že Ježíšova tvrzení jsou pravdivá. Tento názor potvrzují například důkazy týkající se spolehlivosti Bible, naplněných proroctví, Ježíšova učení, jeho charakteru a zázraků, které vykonal, a důkazní materiál v podobě svědectví lidí z různých dob, jejichž životy proměnil Ježíš. Křesťané tedy věří, že zachránit či spasit nemůže člověka křesťanství ani jiné náboženství, ale jedině Ježíš sám. A současně věří tomu, že Bible samotná je tím nejjasnějším a nejdůvěryhodnějším podáním Ježíšova života i učení, jaké existuje. 

 

Opravdu se můj život může změnit?  

Jednoduchá odpověď na tuto otázku by zněla, že člověk nemůže změnit sám sebe ani svůj život. Můžeme sice změnit svůj vzhled nebo silou vůle dosáhnout změny svého uvažování a jednání, ale ta nejhlubší součást naší bytosti, totiž samotná naše duše, všem lidským snahám o změnu odolává. Pouze Bůh ji může změnit, protože on sám ji stvořil a jedině on přesahuje lidskou existenci. Mnozí lidé žijí s představou, že jsou v zásadě dobří a morální lidé, že Bůh je s jejich životem spokojen a příslušně je odmění. Další zase věří tomu, že získají v Božích očích přízeň, když se přísnou kázní donutí k plnění určitých náboženských úkonů. A ještě jiní se domnívají, že k Bohu lze dojít prostřednictvím poznání. Čím více toho člověk ví, tím výše ho Bůh hodnotí. Ovšem z křesťanského hlediska se všechny tyto snahy míjejí cílem. 
Křesťané věří, že snaha žít morálním životem, síla vůle ani intelektuální poznání nestačí k tomu, aby člověk v tom nejzásadnějším smyslu změnil svůj život. Ať jsme totiž sebemorálnější, sebesilnější či sebemoudřejší, jsme na tom z duchovního hlediska zoufale a nic z toho, co bychom mohli udělat, nám nepomůže. I kdybychom se sebevíc snažili, zdaleka nedosahujeme měřítek dokonalosti, podle nichž hodnotí náš charakter Bůh. Jak říká prorok Izajáš, všechna naše spravedlnost je jako poskvrněný šat (Izajáš 64,5). V křesťanství nejde o to, že bychom se my měli snažit přiblížit Božím měřítkům, ale o to, že Bůh sestupuje k nám, vytahuje nás z bahna, do kterého jsme zabředli, a staví nás na pevnou půdu. Tuto změnu umožňuje Ježíš Kristus, který je Bůh v lidském těle. V našem přirozeném stavu nás špatné věci, kterých jsme se dopustili, oddělují od Boha, protože Bůh je naprosto dokonalý a každého, kdo po morální stránce dokonalý není, by pouhá jeho přítomnost zničila. Ježíš však pro nás vytvořil cestu, která nám umožňuje vrátit se k Bohu, a to tím, že vzal na sebe trest za provinění, kterých jsme se dopustili my. Zemřel za nás na kříži, abychom my mohli získat svobodu. Díky tomu, co pro nás vykonal, můžeme začít žít v láskyplném vztahu s Bohem, jak to Bůh původně zamýšlel. Ježíšova smrt nejenže vyřešila problém věčného důsledku našich provinění, ale současně otevřela i cestu k tomu, aby se Boží moc mohla projevovat v našem každodenním životě. To znamená, že ať zápasíme s jakýmkoli charakterovým problémem, můžeme Boha poprosit, aby nám v této věci pomohl. Bůh může proměnit kteroukoli oblast našeho života, když uznáme, že jsme se dopustili chyb, přijmeme Boží odpuštění, které nám nabízí prostřednictvím Ježíše Krista, a svěříme mu vedení svého života.  

 

Co s našimi chybami z minulosti?  

Neexistuje totiž způsob, jak napravit všechny chyby, jichž jsme se dopustili, protože sotva napravíme jednu, stačíme udělat další. Dělat chyby je pro lidi stejně přirozené jako dýchat. Je to nedílná součást jejich povahy. My sami nemůžeme špatné věci, jichž jsme se dopustili, napravit. Může to udělat jedině Bůh. Co tedy můžeme se svou situací udělat? Bude asi nejjednodušší vysvětlit to pomocí ilustrace. Pro každý zločin existuje v trestním zákoníku určitý druh trestu a jeho výše závisí na povaze provinění. Bible vysvětluje, že také ve vesmíru platí určité morální zákony, které vyplývají z Božího dokonalého charakteru. A každé narušení tohoto zákona s sebou nese trest. Jenže v tomto systému je výše trestu vždy stejná a je jím oddělení od Boha. Důvodem je skutečnost, že Bůh je dokonalý a nikdo, kdo po morální stránce dokonalý není, nemůže existovat v jeho přítomnosti. Tato situace se může znát beznadějná, ale Bůh našel způsob, jak ji vyřešit. Představte si, že byste spáchali závažný zločin a teď byste na lavici obžalovaných čekali na rozsudek soudu. Soudce by na vás vážně pohlédl a vynesl by rozsudek: trest smrti. A jak byste tam tak stáli a třásli se strachem, soudce by svlékl svůj talár, vstal by ze svého stolce a sestoupil by k vám. Nechápali byste, co to znamená, a on by k vašemu nesmírnému překvapení sňal vaše pouta a řekl, že můžete jít. Byli byste zmateni a nevěřili byste vlastním uším. „Ale jak to?" vykoktali byste. „Protože tě mám rád," vysvětlil by soudce, „vezmu tvůj trest na sebe." Objal by vás a nechal by se odvést. Tato ilustrace ukazuje, co pro nás Bůh udělal. Porušili jsme zákon a zasloužíme si trest. Protože nás však Bůh, který je současně i zákonodárcem, miluje, rozhodl se, že náš dluh vůči zákonu zaplatí on sám. Udělal to tak, že přišel na zem v osobě Ježíše Krista a vzal na sebe trest, který bychom měli právem nést my. Jedině sám zákonodárce měl právo něco takového udělat, protože právě jemu musíme splatit svůj dluh. Se všemi našimi morálními dluhy a chybami - ať už se jedná o ty minulé, současné nebo budoucí - se Bůh vypořádal ve chvíli, kdy byl za ně popraven Ježíš. 

 

Jak můžu najít vnitřní klid?  

Někdy to vypadá, jako by se všechno v životě spiklo proti tomu, abychom mohli mít klid. Štěká pes, děti křičí, uvízneme v dopravní zácpě, pohádáme se s partnerem. Je možné, aby si člověk uprostřed všech těchto zmatků zachoval vnitřní klid? Odpověď spočívá částečně v tom, jak si tento klid představujeme. Mnozí lidé si totiž pod klidem představují nepřítomnost problémů. Říkají si, že až se vyřeší problémy, které je teď trápí, budou mít klid. Když se ale objeví další problém, klid je ten tam a nevrátí se, dokud se problém nevyřeší. Takže tato představa klidu sice pro začátek rozhodně není špatná, ale je to klid velice křehký, protože je zcela závislý na okolnostech. Existuje však ještě jiná definice klidu, která člověku dovoluje povznést se nad okolnosti a zachovat si vnitřní mír, i když kolem zuří bouře. Je to určité vědomí jistoty, že ať se děje cokoli, nakonec to dobře dopadne, protože je tu někdo, kdo je dokonale spolehlivý a kdo má všechno pod kontrolou. Takovýto druh klidu nezávisí na okolnostech. Jak může člověk takovýto klid získat? Tím, že bude důvěřovat tomu jedinému, který přesahuje všechny zkoušky a zápasy: Ježíši Kristu. V Bibli je řečeno, že Ježíš nabízí vnitřní klid každému, kdo ho bude následovat: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout" (Matouš 11,28). Ježíš neslibuje, že život s ním bude snadný. Dokonce říká, že člověka, který ho bude následovat, čeká spousta různých zkoušek. Tyto starosti nás ale nemusí dohnat k zoufalství, protože si můžeme být jisti, že na ně nejsme sami a že nezápasíme nadarmo. Svou důvěru můžeme Ježíši dát najevo tím, že ho poprosíme, aby nám pomohl vyřešit problémy, které nás trápí. Pokud v současné době zápasíte s nějakým problémem, můžete o něm Ježíši říct, poprosit ho, aby vám pomohl a dal vám potřebnou sílu a moudrost. Bůh nemusí nutně změnit okolnosti, ale může vám dát vnitřní klid a spokojenost. 

 

Jak můžeme najít smysl života?  

Zkuste si představit, že stavíte dům. Zjednáte si stavitele, ale ten ani jedinkrát nenahlédne do plánu, které nakreslil váš architekt, a staví, jak ho zrovna napadne. Takové počínání je samozřejmě nemoudré, protože stavební firma by měla vědět, kde mají být položeny základy, kde mají stát zdi a podobně. Stavět podle plánu je jediný způsob, jak zařídit, aby dům odpovídal tvůrčímu záměru a vypadal tak, jak si přejete. A totéž se dá říct o životě. Těžko můžeme očekávat úspěšný výsledek, když se budeme pokoušet stavět si svůj život bez nahlížení do dokonalých plánů onoho velkého architekta života, který nás stvořil s určitým záměrem. Navíc získává člověk životem v souladu s tímto plánem mnohem víc, než si dovedl představit. Skutečné naplnění a trvalý smysl života je možné nalézt jedině v Bohu. Když poprosíme Ježíše Krista, Božího Syna, aby se stal naším Spasitelem a Pánem, tím nejdůležitějším v našem životě, začneme poznávat právě ten záměr, se kterým nás Bůh stvořil. K poznání Božího záměru nemůžeme dojít jinak než prostřednictvím Ježíše Krista. Nepomůže nám v tom žádné náboženství, filosofie ani nikdo z lidí. Ježíš totiž řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“. A když navážeme s Ježíšem osobní vztah, bude i o nás platit to, co říká Bible v listu Římanům 8,28: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“. Bible nám odkrývá smysl života, nebo´t se tam píše: o tom, že nežijeme jen průměrných 80 let, o tom, že nejsme z opice, o tom, co bude po smrti, o tom, že sám ze svých sil nestačím na celý život a o mnohém jiném. Smysl života má mít logiku. A tam v Bibli je. Zkuste ho tam hledat. Možná nejdříve najdete „sami sebe“ a potom smysl života, ale to je ono. 

 

Prosím, domníváte se, že je možné, abych v dobách, kdy je mi opravdu špatně, měla pocit, že je blízko mě můj tatínek, který před 10 lety zemřel? Prostě cítím jeho přítomnost. Co si o tom myslíte? Děkuji. 

Tyto skutečnosti běžně existují u všech věkových kategorií lidí. Já je ovšem připisuji 99,9% k silným emociálním poutům, které mezi sebou aktéři těchto příběhů měli. Bible říká, že styk s duchy mrtvých není reálný. Duše nemá možnost se po smrti vracet. Ale emociální podklad, reakce, tesknění, vztahy dovedou vypůsobit různé živé představy. Na tom není nic špatného. Ale nepřipisujme to spiritismu nebo jiným naukám, kterou jsou spíše přání, než realitou. 

 

Proč zrovna vy jste to prožil? 

Dobrá otázka. Také bych chtěl znát odpověď. Vím jen několik faktů. V mém životě nebyl žádný skutek, kterým bych si to výjimečné zjevení zasloužil. Byl to následek úrazu. Nebyl v tom žádný duchovní plán. Boží vůlí není, že pro někoho plánuje úraz, bolest nebo mučení. Nebyl to osud. Žádný osud neexistuje. Máme rozum a mozek, abychom svůj život řídili. V mém případě to byl úraz, který byl následkem mé teenagerské neposlušnosti a svévole. Umřel jsem, viděl Krista a sám Bůh shledal, že asi se hodím na to, abych to oznámil dalším lidem. Ano, to vidím jako smysl a odpověď na vaší otázku „proč já“. Bůh chce, abych skrze tento prožitek mluvil k lidem o Bohu. K lidem, kteří ho ještě neznají. Mluvil o tom, že vteřinu po smrti je pozdě se k němu hlásit! Bůh používá lidi, kteří se chtějí nechat použít pro šíření zprávy o podmínkách nebe. Já ho viděl a zamiloval se. Uvěřil jsem tomu, rozhodl se. Proto mě může použít. Viděl jsem a zareagoval. Chápete? A co vy, zareagujete? 

 

Děkuji vám. Ale proč bych se měl rozhodnout pro Toho Ježíše, jako věřící nic nesmíte, jste smutní ... 

Také dobrá, hodně dobrá otázka. Tak ta vaše prví otázka: proč se rozhodnout? No hlavně proto, aby jste po smrti byl v nebi, chcete-li. Za druhé, aby se už nyní s Ježíšem změnil váš život k lepšímu, aby jste našel pokoj, radost, sílu a smysl života. Také proto, že skrze Ježíše je otevřená cesta vrátit se jako duše k Bohu, k tomu, kdo to tu stvořil. Více jsem na toto téma psal v jiných odpovědích, hledejte. A teď vaše druhá část otázky: Ano, existují církve, kde se lidé tváří jako chudáci, žebráci, jsou smutní, mají sklopené hlavy, v kostele mají zimu jako v morně, oblékají se jako před sto lety, nechodí do hospody a poznáte už z dálky, že jaksi nekorespondují se společností. Ale pozor! To je nepochopení Bible a Ježíšova učení. Bible mluví o radosti, pokoji, veselosti, tanci a zpívání, přátelských vztazích, společných večeřích, o nesení problémů druhých, o lásce a pomoci. Bohoslužba podle Bible a Ježíše má vypadat jako oslava a párty. Je mnoho „moderních“ církví, kde se v neděli „tančí“, zpívá, hrají tam moderní kapely různých stylů, kde lidé po kázání pijí kafe a užívají si pohodu v moderním a příjemném prostředí sborových budov. Existuje křesťanské techno, rock, metal, jazz, motorkáři a jiní nadšenci pro Ježíše. Normální křesťan neopovrhuje alkoholem, ale opovrhuje opilstvím. Normální křesťan nemá nic proti ženské kráse, ale preferuje jednu ženu a manželství oproti prostituci. Ježíš a Bible je ryze o praktickém životě. Neřiďte se předsudky, vyhledejte takovou normální církev ve svém okolí a udělejte si svůj obrázek. 

 

Myslíte si, že kdyby vás Bůh neposlal zpátky, že by vás vzal do nebe? 

To je otázka na kterou se těžko odpovídá, protože ta odpověď je nakalibrovaná biblickou pravdou. Vzpomínáte si v mém příběhu, že jsem došel až k rozcestí dvou cest. Dle Bible dnes vím, že to bylo rozcestí do nebe a pekla. Mě tam bylo tak dobře, že jsem nepřemýšlel nad tím rozcestím. Neměl jsem vůbec tušení o nebi nebo o pekle. Nikdo mi do té doby o tom neřekl. To by byla možná polehčující okolnost nejít do pekla, kdybych tam zůstal. A tak to bude možná s těmi lidmi, kteří neměli nikdy za život šanci se rozhodnout pro nebo proti Kristu Ježíši. Bible v tom není úplně otevřená a nedává nám 100% odpověď. Možná právě proto, aby s tím někdo nespekuloval a nekalkuloval. Na základě mé nevíry a vysmívání se božím věcem bych tehdy měl akorát našlápnuto do pekla. Bůh věděl, že tam bych nikdy nechtěl jít, zbláznil bych se tam. Já dostal šanci se vrátit. Ne vrátit, abych znovu žil, ale abych v něho uvěřil a následoval ho! To byla moje šance, jak si otevřít cestu do nebe. Já toho využil a poslechl! Jiný dostane min. jednu a více šancí za života tady na zemi. Několikrát se nám Bůh postaví do cesty rozličným způsobem. Je to na nás. Rozhodnu se? Proto vám radím: nevysmívejte se církvi, věřícím a jejich aktivitám. Nejde totiž o ně, ale o vás. Víte snad, že se dožijete ještě další šance – nabídky? Jeden můj přítel je milionář a úspěšný podnikatel ve výrobě. Vyprávěl mi, jak si vytipoval člověka, kterého chtěl jako výrobního ředitele. Nabízel mu plat 60.000 Kč, dal mu několik nabídek. Jestli ho nakonec získal nebo ne už nevím. Ale bylo to jen na tom člověku, jak se tehdy rozhodl. Bude se taková nabídka ještě někdy opakovat? Ani já nechtěl dále váhat a tady na zemi jsem toho Ježíše vyhledal a držím se té cesty, protože vím kam jdu a kde chci být. 

 

Můžete mi přiblížit církev kam chodíte, jak to tam vypadá? Říkáte, že je tak trochu jiná … 

Ano můžu. Je to úplně jedno o jakou jde církev. Důležité je, aby dělala vše podle Bible a žila s dobou v které žije. Naše církev má aktivity pro mamky s dětmi, takový klub, kde si povídají, modlí se, jezdí na výlety, učí se o různých tématech vztahů a lásky. Pak se schází mládež ve svém klubu. Ti dělají různé věci – modlí se, čtou Bibli, paří, milují pizzu, jezdí na výlety, válejí angličtinu, studují, věnují se hudbě a snaží se svým vrstevníkům ukázat na Ježíše. V neděli máme bohoslužby. Ty se skládají z kázání, modliteb, koncertu moderních písní pro Boha, kafe a občerstvení, modliteb za konkrétní potřeby, občas tančení a tak…, prostě bezva místo. Takových církví je hodně. Ale je také dost církví, kde zapomněli na Ježíše, Bibli a je to tam o ničem. Je takový vtip „v New Yorku jde černoch do církve, nedávno uvěřil v Ježíše a chce se s ostatními radovat. V té církvi mu řeknou: bratře, to je dobře, že věříš. Víš, ale tady jsou jen běloši, zkus najít něco jinde… Černoch jde smutný pryč a modlí se: Pane Ježíši, co mám dělat? Ježíš mu říká: nic si toho nedělej, já tam také nechodím!“ 

 

Můžu být po smrti v nebi, když v boha věřím, ale nepotřebuji se modlit a chodit někam do kostela? 

Doporučuji vám knížku o ženě, které Ježíš zjevil peklo. Jmenuje se Mary Baxter a název knihy je „Boží zjevení pekla“. Je to mela! Po přečtení se dá lépe chápat, že církev není zbytečná a chodit na bohoslužby a být v obecenství „zdravých“ křesťanů, je dobré, ba spíše nutné a normální. 

Jsou dvě roviny: znalost Boha a Ježíše tzv. náboženství, druhou rovinou je víra, vztah k Ježíši tzv. víra v živého JK. To jsou dvě rozdílné věci. Znalost boha , tj. chození občas do kostela nikoho nespasí, není to cesta do nebe.  Na druhou stranu vztah s Ježíšem a z něj plynoucí modlitba a upřímné členství v biblické církvi (ne všechny jsou, neboť některé církve milují náboženství, ale již ne Ježíše a bibli), je to, co značí, že chodíme s Kristem. Pak i vstupenka do nebe, je více viditelná. 

Okultismus, satan a tak ani nebudu komentovat, Bible je v učení jasná, co satan chce – vším dostupným často v „milém kabátě“ odradit duši od nebe. 

Modlitba a chození do církve (kde se mi líbí, máme možnost výběru), je povinností, když člověk jen o Bohu ví, trochu věří a nemá s ním vztah, to samé platí opačně. Tedy, nedá se „věřit“ a nečinit to, co s tím neoddělitelně souvisí. Věřit se dá v cokoli. Ale do nebe zavede pouze víra v Boha a Ježíše Krista. 

Vyhledejte opravdové křesťany a církev, která žije podle Bible a dopátrejte se toho, co tam uvidíte… 

 

Dobrý den, nedávno jsem se na Vašich internetových stránkách začetl do odpovědí na čtenářské otázky ...

Jak myslíte, že se Bůh - Bible staví k smrti vlastním přičiněním - sebevraždě ...? I já jsem měl přítele, který se pro tento čin rozhodl .... 

Bible říká "Bůh nikomu nestranní", "Bůh zná a zkoumá naše srdce". Sebevražda je problém, bolest a mnohdy i zbytečné řešení situace, která měla řešení například, kdyby zoufalý člověk vyhledal zdravou církev a hledal tam odpovědi na svůj život... 

Když už se to stalo, doporučuji vám číst v mé knížce kapitolu č. 5, kde naznačuji, budou-li různí lidé v nebi či nikoli. 

Nedá se říci, že každý kdo spáchá sebevraždu bude v pekle, to je nesmysl a Bibli nic takového neučí. Na druhou stranu se nedá ani říci, že ten kdo spáchal sebevraždu bude v nebi. Věřím však, že JEN Bůh vidí plně do našich srdcí a JEN ON nejlépe zná všechny okolnosti, motivy a postoje, proč se tak stalo. Pán Ježíš, říká Bible "je plný soucitu a slitování". To je dobrá zpráva a naděje! 

I když důvody k sebevraždě byly objektivní a pochopitelné, tak se může stát, že to byl člověk, který se před tím, když se měl dobře, Bohu a křesťanství vysmíval. Co myslíte, jak se má potom Bůh zachovat? Obecně platí nejlepší pravidlo, že je dobré a vhodné být zavčas s Bohem a s Ježíšem SMÍŘEN tj. být věřící a tzv. spasen. Pak když už se stane ta tragédie sebevraždy, tak je tu naděje nebe a věčného života. V opačném případě je to jako dost riziková ruleta s předvídaným koncem. 

Abych to shrnul. Sebevražda je jedna věc a spasení duše druhá. Bible nám tedy říká, že hlavní problém člověka není sebevražda, ale nespasená duše tj. nevíra. Rozumíte tomu? 

 

daruj jakoukoli částku na podporu tohoto neziskového projektu, patří ti dík!
KUPTE SI KNIHU O PROŽITKU KLINICKÉ  SMRTI
 
ZÍSKÁTE KOMPLEXNÍ PŘÍBĚH, FOTKY A KOMENTÁŘE
  • Facebook Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • Google+ Social Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Pinterest Social Icon
  • Instagram Social Icon